Virtuální svět nicků
Virtuální svět nicků na chatu
Kromě takto stráveného času, občas i ráda jen tak lelkuji. Možná mne políbí Múza, rozjímám a žasnu, jaké mne napadají hlouposti. Myslím, že v takových chvílích každý z nás přemýšlí o něčem jiném. Někdo o „nesmrtelnosti chrousta“, jiný o něčem smysluplném a já o koninách. Jezdím teď stále z místa na místo a trávím hodně času ve vlaku, a kde jinde, než právě tam, se mi hlavou honí ty nejroztodivnější nápady.
Jedna asociace mě zavedla vzpomínkou do dětství. Měla jsem v té době, jako každé malé dítě, překrásně barevný KALEIDOSKOP. Neplést si, prosím, s dalekohledem. Je to o úplně jiném kouknutí. Dalekohledem se díváte do skutečnosti, do reálného života. Kaleidoskopem se díváte na mozaiku snových obrázků, které se vám mění před očima a vy je nemůžete zadržet. Zdání a realita, jak blízko a přeci tak daleko k sobě mají.
Byla jsem živé dítě, ale s kaleidoskopem jsem vydržela sedět a dívat se. Moc se mi líbilo pozorovat krásné fantazie, tvořené barevnými sklíčky a korálky. Neustále jsem s ním otáčela a pozorovala, jak se vytvářejí nejrůznější výjevy a obrazy. Jen s ním jsem dokázala být hodná, tiše snít a dotvářet si pohádkové představy. Mohla jsem točit doprava i doleva a velmi napjatě sledovat stále se přelévající a slévající skupiny barevných tvarů, neodhadnutelných prazvláštních květů i jiných fantazií a krásných obrazů. Nikdy jsem nedokázala odhadnout, co bude následovat…
Vlastně mne zaskočilo poznání, jak se mi po tak dlouhé době mohly vybavit tak živě, autentické vzpomínky na dětství. Myslela jsem si, že tyto zážitky jsou zasunuty hluboko, hluboko a dávno zapomenuty. Asociace probudila prožitek intenzivní a skutečný, až mne mrazí. Spoustu důležitých událostí skleróza pohřbila, skoro, abych se bála, že mohou někdy také tak nečekaně vyplavat na povrch.
Kdo-ví, možná, že právě tady někde v dětství, bylo zaseto semínko touhy poznávat, snít, objevovat neobjevené, neznámé, nepředvídatelné v člověčích projevech, myšlenkách, povahách. Ano, ano, dnes jsem si vzpomněla a připomněla, co je kaleidoskop ….
„ K D O “ je ale K A L E I D O S K O P ? - náhodná asociace , snad ta mne lehce
postrčila k zajímavému nicku. Náhoda tomu chtěla nebo letmé mihnutí v novém virtuálním světě? Kaleidoskop je pro mne stále neznámým a nepřístupným anonymem, který ovšem, jak jsem zjistila, má už svoji vlastní historii. Podvědomě vnímám nečitelný podtext, že by hlavolam s několika řešeními?, jaká se skrývá za tímto nickem „OSOBNOST “ ?, rozluštím někdy tuto hádanku? Přemýšlím ... Mohu se jen dohadovat a odhadovat, kdo se za nickem KALEIDOSKOP schovává - zajímavě tajemný, nedostižně nezachytitelný, stále v pohybu se měnící … virtuální chatovník? Zčista jasna se objevuje a hned zase mizí….“ Mha přede mnou – mha za mnou…“ Co ho inspirovalo, měl vůbec nějaký skrytý úmysl, když tvořil a volil si svůj nick? Možná ano, možná chtěl ostatním naznačit svůj kaleidoskopický přístup k chatu, k svému vidění a vnímání světa, rozlišování ostatních nicků. Jaké je jeho kaleidoskopické kouknutí?, pozoruje prostředí chatu přes vlastní barevná nebo šedivá sklíčka, má správně vyladěn pohled fantazie, dokáže prožít vzrušující okamžiky změny a odhalení ve virtuálním světě? Hádám, jen odhaduji, co je to asi za člověka, čím a jakým ve skutečnosti je? Zatím je pro mne stále velkým neznámým, který na sebe nic moc neprozradí, snaží se spíše od sebe lidi odhánět, udržuje si odstup, zároveň je svým způsobem přiměje podlehnout představivosti a dohadům. Je jasné, že chce zůstat utajen, s ostatními na chatu si jen hraje, baví ho vzbuzovat zájem, ale tím hra končí a nick opět se vzdaluje a prchá za novým poznáním. Profil nicku nic moc neříká a neodhalí, nutí však k zamyšlení, proč „povaha hrozná“, „postava ještě horší“ ? Místo, aby mne tato charakteristika odradila, vzbuzuje zvědavost. Skutečně se tak vidí sám autor? nebo jde o promyšlený tah? Nemohu si pomoci, vkrádá se mi stále intenzivně jiná myšlenka. Zjištěné si mohu vyložit i opačně. Pootočím svým kaleidoskopem, dívám se, „ co vidím já svými barevnými sklíčky ... ?
Kaleidoskop je v reálném životě jinou osobností, než jak se představil na chatu. Pečlivě skrývá svou pravou tvář, pohrává si s nicky a mate virtuální chatovnickou společnost (nevím, zda cíleně nebo jen intuitivně). Přátel rozhodně málo nemá, je jich tak akorád, o další nestojí. Možná ho přestal bavit dotírající dav a zájem, proto chce zůstat v neprůstřelné anonymitě, střeží si svůj zažitý klid, nezávislost, nechce žádné další vazby, vztahy, chce si jen tak bez cíle brouzdat všemi vodami, snad jen občas nějakou hladinu zčeřit, snad proto se nalodil na "Zkáza Titaniku" !? Trochu smutný hrdina – režisér i herec v jedné roli. Dost možná, že je to pouze z nouze ctnost, póza „JAKO“ a „NA OKO “.
OSAMĚLÝ MOHYKÁN - KAPITÁN ACHAB, stále hledající bílého MOBY DICKA, připraven spálit všechny mosty, než hodí harpunu. Jen on ví, zda doopravdy chce zůstat nepoznán... (Toť ovšem otázka ….. ?)
KDO VE SKUTEČNOSTI JE, CO OD ŽIVOTA A OD SEBE CHCE A OČEKÁVÁ ? , CO OČEKÁVÁ OD DRUHÝCH ? - pokud to někdo ví, tak jen ON SÁM ( !?! ) - JÁ TO NEVÍM
(.. jen tuším, vnímavý a citlivý, srdce mu nechybí, srdce má na svém místě )